Ekoporadna

Poskytování informací z oblasti životního prostředí.

Doprovodné akce (celkem:-)

Komentáře akce (celkem:-)

Ptáci ČR

Stálá expozice

Doprovodné akce (celkem:-)

Komentáře akce (celkem:-)

-

Ptačí lípa

Stálá expozice

Doprovodné akce (celkem:-)

Komentáře akce (celkem:-)

evropští moderní výtvarníci

Stálá sbírka výtvarného umění

Lidická sbírka

V roce 1966 inicioval Sir Barnett Stross, anglický lékař, hnutí "Lidice shall live", "Lidice musí žít", jako humanitární gesto k 25.výročí vyhlazení obce. Cílem byla snaha oslovit výtvarné umělce z celého světa, aby dary svých děl položili základ k Lidické sbírce a posléze ke vzniku muzea výtvarného umění v Lidicích, které by se tak stalo místem symbolizujícím solidaritu umělců s lidickou tragédií.

Od té doby uplynulo mnoho let, ukázky ze zmíněné sbírky byly několikrát prezentovány na veřejnosti většinou v souvislosti s výročími lidické tragédie a v různých podobách souvisejících s kulturně politickým vývojem v zemi. Se zadostiučiněním můžeme konstatovat, že po 37 letech se Lidická sbírka v roce 2003 dočkala svého důstojného vystavení na místě, pro které byla iniciována. Návštěvníci Památníku Lidice tak mají příležitost poprvé zhlédnout výtvarná díla umělců z 29 zemí světa. Zastoupeni jsou umělci z Alžíru, Austrálie, Belgie, Brazílie, Ceylonu, Chile, Finska, Francie, Holandska, Indie, Itálie, Kambodže, Kolumbie, Kypru, Lucemburska, Maďarska, Německa, Norska, Pákistánu, Rakouska, Rumunska, Řecka, tehdejší Sjednocené arabské republiky, tehdejšího Sovětského svazu, Švédska, Uruquaye a Velké Británie (např. Gerhard Richter, Joseph Beuys, Jorg Immendorf, C.O. Paeffgen, Jochen Gerz, Wolf Vostell, Rosemarie Trockel, Vedova, Guttuso). Ve sbírce nechybí také umělci z tehdejšího Československa.

Charakter sbírky je značně různorodý jak z hlediska dobových výtvarných orientací, tak z hlediska zastoupených výtvarných disciplin. Zvláštní místo si zasluhuje zdařilá sbírka českých výtvarných umělců (Jan Smetana, Karel Souček,
Vojtěch Tittelbach,Václav Kiml, Pravoslav Kotík, František Gross, Jitka a Květa Válovy, František Foltýn, František Mertl, Olbram Zoubek, František Jiroudek, V.V. Novák, Vincenc Beneš, Cyril Bouda, Karel Svolinský, Adolf Hoffmeister, Josef Jíra, Rudolf Uher, Eva Kmentová, Miloslav Hejný, Břetislav Benda, Miloslav Holý a další).

Dary německých umělců v roce 1967 inicioval berlínský galerista René Block, aby v roce 1996 shromáždil další díla. Nejhodnotnější dominantou této části Lidické sbírky je obraz Gerharda Richtera "Onkel Rudi", který je v poslední době zapůjčován v souvislosti s pořádáním nejprestižnějších světových výstav.

K dnešním dnům se celkový počet děl ustálil na počtu 415 sbírkových předmětů. V přízemí Lidické galerie je možno v současné době shlédnout výtvarná díla od 92 autorů z celého světa ve stálé expozici, jejímž autorem je prof. Stanislav Kolíbal. Ostatní výtvarná díla jsou zabezpečena v nově fungujícím depozitáři.

Lze očekávat, že vznikem galerie v Lidicích v roce 2003 a zveřejněním sbírky v podobě stálé expozice tak, jak bylo v počátcích plánováno, její známost vejde do širokého povědomí nejen zdejší veřejnosti, ale také zahraničních návštěvníků Lidic. Tím bude naplněna myšlenka podnětu jejího vzniku, spolu s obecnější výzvou, odkazující k etickému imperativu zavazujícímu i následující generace k uchování památky lidických a nejen lidických obětí, aby projevy zvůle na naší planetě definitivně pominuly.

Doprovodné akce (celkem:-)

Komentáře akce (celkem:-)

evropští moderní výtvarníci

Stálá sbírka výtvarného umění

Lidická sbírka

V roce 1966 inicioval Sir Barnett Stross, anglický lékař, hnutí "Lidice shall live", "Lidice musí žít", jako humanitární gesto k 25.výročí vyhlazení obce. Cílem byla snaha oslovit výtvarné umělce z celého světa, aby dary svých děl položili základ k Lidické sbírce a posléze ke vzniku muzea výtvarného umění v Lidicích, které by se tak stalo místem symbolizujícím solidaritu umělců s lidickou tragédií.

Od té doby uplynulo mnoho let, ukázky ze zmíněné sbírky byly několikrát prezentovány na veřejnosti většinou v souvislosti s výročími lidické tragédie a v různých podobách souvisejících s kulturně politickým vývojem v zemi. Se zadostiučiněním můžeme konstatovat, že po 37 letech se Lidická sbírka v roce 2003 dočkala svého důstojného vystavení na místě, pro které byla iniciována. Návštěvníci Památníku Lidice tak mají příležitost poprvé zhlédnout výtvarná díla umělců z 29 zemí světa. Zastoupeni jsou umělci z Alžíru, Austrálie, Belgie, Brazílie, Ceylonu, Chile, Finska, Francie, Holandska, Indie, Itálie, Kambodže, Kolumbie, Kypru, Lucemburska, Maďarska, Německa, Norska, Pákistánu, Rakouska, Rumunska, Řecka, tehdejší Sjednocené arabské republiky, tehdejšího Sovětského svazu, Švédska, Uruquaye a Velké Británie (např. Gerhard Richter, Joseph Beuys, Jorg Immendorf, C.O. Paeffgen, Jochen Gerz, Wolf Vostell, Rosemarie Trockel, Vedova, Guttuso). Ve sbírce nechybí také umělci z tehdejšího Československa.

Charakter sbírky je značně různorodý jak z hlediska dobových výtvarných orientací, tak z hlediska zastoupených výtvarných disciplin. Zvláštní místo si zasluhuje zdařilá sbírka českých výtvarných umělců (Jan Smetana, Karel Souček,
Vojtěch Tittelbach,Václav Kiml, Pravoslav Kotík, František Gross, Jitka a Květa Válovy, František Foltýn, František Mertl, Olbram Zoubek, František Jiroudek, V.V. Novák, Vincenc Beneš, Cyril Bouda, Karel Svolinský, Adolf Hoffmeister, Josef Jíra, Rudolf Uher, Eva Kmentová, Miloslav Hejný, Břetislav Benda, Miloslav Holý a další).

Dary německých umělců v roce 1967 inicioval berlínský galerista René Block, aby v roce 1996 shromáždil další díla. Nejhodnotnější dominantou této části Lidické sbírky je obraz Gerharda Richtera "Onkel Rudi", který je v poslední době zapůjčován v souvislosti s pořádáním nejprestižnějších světových výstav.

K dnešním dnům se celkový počet děl ustálil na počtu 415 sbírkových předmětů. V přízemí Lidické galerie je možno v současné době shlédnout výtvarná díla od 92 autorů z celého světa ve stálé expozici, jejímž autorem je prof. Stanislav Kolíbal. Ostatní výtvarná díla jsou zabezpečena v nově fungujícím depozitáři.

Lze očekávat, že vznikem galerie v Lidicích v roce 2003 a zveřejněním sbírky v podobě stálé expozice tak, jak bylo v počátcích plánováno, její známost vejde do širokého povědomí nejen zdejší veřejnosti, ale také zahraničních návštěvníků Lidic. Tím bude naplněna myšlenka podnětu jejího vzniku, spolu s obecnější výzvou, odkazující k etickému imperativu zavazujícímu i následující generace k uchování památky lidických a nejen lidických obětí, aby projevy zvůle na naší planetě definitivně pominuly.

Doprovodné akce (celkem:-)

Komentáře akce (celkem:-)

Ladislav Novák

Stálá expozice děl Ladislava Nováka

Mezinárodně uznávaný výtvarník, básník a překladatel Ladislav Novák patří k nejvýznamnějším třebíčským uměleckým osobnostem. Přestože se narodil v severočeském Turnově, v Třebíči prožil téměř celý svůj život a toto město se díky svému historickému potenciálu i kouzelnému okolnímu přírodnímu prostředí stalo neodmyslitelnou inspirační součástí jeho tvorby.
Ladislav Novák, civilním povoláním profesor na třebíčském Gymnáziu, po sobě zanechal rozsáhlé výtvarné i básnické dílo, charakterizované zejména novátorskými a experimentálními přístupy. Bohatá celoživotní tvorba umožnila městu Třebíči v roce 2002 zřídit k uctění památky autora stálou Galerii Ladislava Nováka s každoročně obměňovanou kolekcí jeho výtvarných děl i ukázkami básnické a překladatelské tvorby.

Doprovodné akce (celkem:-)

Komentáře akce (celkem:-)

Vlastivědné muzeum v Šumperku - Havelkovo muzeum v Lošticích

Kapitoly z dějin Loštic

S historií města Loštic se může návštěvník seznámit v malé komorní expozici umístěné v přízemí Památníku Adolfa Kašpara. Vystavené exponáty pocházejí z depozitáře Havelkova muzea v Lošticích, pojmenovaného po loštickém rodákovi a průkopníkovi moravského muzejnictví prof. Janu Havelkovi. Muzeum vzniklo v roce 1928, ale již v roce 1953 ukončilo činnost. Více jak dvacetileté trvání obnoveného muzea opět skončilo jeho uzavřením pro nevyhovující prostory. V depozitáři uložené sbírky Havelkova muzea zahrnují široké spektrum předmětů typických pro malá vlastivědná muzea. V první vitríně expozice je několik předmětů připomínajících pravěký vývoj na území města následovaných souborem unikátní keramiky s povrchem pokrytým puchýřky, proslulými loštickými poháry. Středověcí hrnčíři v Lošticích navázali na starší slovanské tradice výroby jednoduchých hrnců a v 15. století již dodávali i na zahraniční trhy do té doby neznámou odolnou polokameninu, poháry, mnohdy zdobené věncem oušek na podhrdlí. Jejich produkce skončila se zavedením výroby kameniny v polovině 16. století.

V expozici je dále připomenuta loštická židovská komunita, jejíž osud byl tragicky ukončen za druhé světové války. Unikátem je ručně malovaná půdorysná mapa města z roku 1727 s vyznačením domů židovského městečka i se synagogou. Další zajímavostí je mapa projektu průplavu Odra – Dunaj z roku 1719. Dobové materiály dokumentují rozvoj drobného průmyslového podnikání a boj české většiny ve městě za národní práva. Ve spojovací chodbě jsou vystavena díla místních výtvarných umělců. Za zmínku stojí především soubor střeleckých terčů z 2. poloviny 19. století od malíře Františka Havelky, intarzie Ludvíka Kopky či olejomalby Huga Šilberského nebo Jana Smítala.

Doprovodné akce (celkem:-)

Komentáře akce (celkem:-)

Vlastivědné muzeum v Šumperku - Havelkovo muzeum v Lošticích

Z pokladů muzea

Sbírky muzea zahrnují doklady cechovní výroby, předměty denní potřeby, dobové fotografie a jiné předměty. Nechybí další připomínky místní hrnčířské výroby. Vedle pohárů s puchýřky jsou zde nádoby dokumentující keramickou produkci v 18. – 19. století jako jsou kamnářské formy, hrnčířské nástroje, kachle a jiné. Výtvarné umění doplňují kamenosochařské práce, hraniční kámen z roku 1757, domovní znamení s hlavou beránka ze 16. – 18. století či znak Podstatských z Prusinovic ze 16. století. Na dodnes živou tradici ochotnického divadla upomíná kolekce odznaků Jednoty divadelních ochotníků z roku 1875.

Doprovodné akce (celkem:-)

Komentáře akce (celkem:-)

Vlastivědné muzeum v Šumperku

Z dějin Mohelnicka

Oceněná prestižní cenou Gloria musaealis za nejlepší expozici roku 2005

Dne 30. listopadu 2005 byla otevřena expozice Z dějin Mohelnicka, která svými historickými předměty, pregnantními texty a nápaditým uměleckým ztvárněním uvádí do dějů, které prožívali naši předkové. Keramické nádoby a železné předměty připomínají osídlení na Mohelnicku od 11. do 15. století. Kopie listin, archeologické nálezy a fotografie objektů dokumentují stavební a hospodářský rozvoj města Mohelnice ve 13. až 16. století, včetně mohelnického hradu, farního kostela a tzv. biskupského domu. V první místnosti zaujme kolekce loštické keramiky s proslulými loštickými poháry, mohelnický poklad pražských grošů, gotická socha Krista Vítězného a meč, kterým pravděpodobně bojoval jeden z účastníků bitvy u Zvole. Cechovní postavníky jsou ozdobou druhé místnosti, v níž jsou vzpomenuta mohelnická řemesla, obchod a správa města. Prostoru vévodí hodinový stroj z kostelní věže, můžeme zde vidět autentické předměty obecního sluhy, ponocného, ale i klobouk primátora města. Kabát postiliona připomíná poštovní stanici v Mohelnici na trase z Olomouce do Prahy.

Nahlédnout do života měšťanů 19. století nám dává bohatý soubor textilií a oděvů ve třetí místnosti, která je zařízena jako měšťanský pokoj v 19. století. V další místnosti se návštěvník seznámí mezi jiným i s menšími průmyslovými podniky v Mohelnici, povětšinou již zaniklými, ale také s někdejším dolováním tuhy u Svinova a železné rudy u Květína. Nápaditě jsou aranžovány interiéry školního kabinetu, krejčovské dílny a holírny, které navozují atmosféru první poloviny 20. století. Z let poválečných neujdou pozornosti šachové figurky z chlebového těsta, které byly vytvořeny v letech 1953 až 1954 ve věznici na Mírově jedním z vězňů odsouzených v politických procesech v padesátých letech 20. století nebo autentické fotografie lékařů vězněných na Mírově, pořízené pomocí čoček z brýlí. V malé galerii výtvarného umění nechybějí jména jako F. J. Schimek, W. Sekanina, F. Hoplíček, J. Přílezský, H. Šilberský, J. Štipl, J. Podolský, E. Jeřábková-Štiplová, V. Urbánková a V. Opravil.

Závěr expozice patří historii i současnosti elektrotechnické výroby, prezentované dnes mohelnickou firmou Siemens, ale také výrobci světlometů a dalšího příslušenství automobilů, firmě HELLA AUTOTECHNIK a štěrkovně a pískovně Kámen Zbraslav v Mohelnici.

Doprovodné akce (celkem:-)

Komentáře akce (celkem:-)

Stálá expozice moderního a současného umění

Stálá expozice moderního a současného umění

Stálá expozice umění 19., 20. a 21. století seznamuje ve třech podlažích Veletržního paláce s vývojem českého i zahraničního výtvarného umění v kontinuitě posledních dvou staletí. Rozsáhlé výstavní sály funkcionalistické budovy umožnily dát na ploše 13 500 m2 prostor pro více než 2000 exponátů. Expozice představuje práce klíčových autorů českého výtvarného umění v monografických profilech nebo ve výběru stěžejních děl, ale také práce autorů zahraničních. Obraz doby dokreslují ukázky architektury, nábytku, uměleckého řemesla, módy, designu a scénografie. Nechybějí ani fotografie, kresby a grafiky, soustředěné v grafických kabinetech. Vedle osobností osvědčených jsou představeni také umělci dosud opomíjení nebo neobjevení. České umění je ukázáno v těch kvalitách, které je odlišují od světového, a činí je jedinečným. Celému záměru nacházení nových souvislostí napomáhá invenční architektonické řešení jednotlivých sálů.

Stálou mezioborovou expozici připravili společně pracovníci Národní galerie v Praze, Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Národního technického muzea, Národního muzea, Národního filmového archivu a Ministerstva kultury ČR.

Doprovodné akce (celkem:-)

Komentáře akce (celkem:-)

Středověké umění v Čechách a Střední Evropě

Středověké umění v Čechách a Střední Evropě

V autentickém prostředí prvního kláštera klarisek v Čechách, založeného pravděpodobně roku 1231 sv. Anežkou Českou, dcerou krále Přemysla Otakara I., je od listopadu roku 2000 zpřístupněna nově koncipovaná expozice středověkého a raně renesančního umění.

První část expozice v patře sleduje vývoj českého umění od deskových obrazů a sochařství poloviny 14. století (Mistr Vyšebrodského oltáře, Mistr Michelské madony) přes "měkký" sloh Mistra Theodorika k obrazům Mistra Třeboňského oltáře a dílům krásného slohu (Madona svatovítská, Sv. Petr ze Slivice, Varianta Krumlovské madony). Zatímco ve 14. století a v období kolem roku 1400 patřily Čechy a Praha k významným centrům evropského uměleckého dění, v 15. století naopak umělecké podněty spíše přijímaly (Mistr Svatojiřského oltáře, Mistr Puchnerovy archy, Mistr Litoměřického oltáře). Česká a moravská díla z 15. a počátku 16. století jsou v expozici nově konfrontována s tvorbou ostatních středoevropských oblastí, s nimiž Čechy v té době spojovaly těsné kulturní kontakty. Obraz Madony s dítětem od Mistra IW tak vede dialog s dílem stejného námětu od saského umělce Lucase Cranacha st. Významný Mistr žebráckého Oplakávání je zastoupen svým stěžejním dílem dokládajícím vysokou úroveň řezbářství v oblasti jižních Čech, zatímco vliv tzv. podunajské školy (v expozici např. obraz Albrechta Altdorfera) se odráží v tvorbě Mistra IP.

Doprovodné akce (celkem:-)

Komentáře akce (celkem:-)

Muzeum českého kubismu

Muzeum českého kubismu

Epocha kubismu, ve světovém umění se projevující především v malbě a plastice, má v architektuře světový primát v Praze. Jedním z příkladů kubistické architektury je dům U Černé Matky Boží, který byl v letech 1911-1912 postaven podle projektu architekta Josefa Gočára. Navržen byl pro Františka Josefa Herbsta jako obchodní dům. Pětipatrová budova s arkýřovými okny a mansardovou střechou skrývala obchodní a provozní prostory a v prvém patře pozoruhodnou kavárnu, zařízenou vestavěným kubistickým nábytkem. Dům se stal příkladem mimořádně citlivého zapojení novodobé architektury do historické zástavby Starého Města. Skutečnost, že po nynější rekonstrukci byly jeho prostory věnovány Muzeu českého kubismu, je znamenitým rozhodnutím Ministerstva kultury České republiky. Nová expozice vznikla ve spolupráci Národní galerie v Praze s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze a Národním muzeem.

Expozice českého kubismu, prezentovaná ve druhém a třetím poschodí domu U Černé Matky Boží, je zaměřena na období let 1910 - 19, tj. na nejvýznamnější etapu kubismu v českých zemích. Malířství je zastoupeno díly Emila Filly, Bohumila Kubišty, Vincence Beneše, Josefa Čapka, Antonína Procházky, Václava Špály, Jana Zrzavého, Otakara Nejedlého a Otakara Kubína, tvorba sochařská plastikami Otto Gutfreunda. Kolekce obrazů a plastik byla vybrána ze sbírkových fondů Národní galerie v Praze a doplněna řadou výpůjček z galerií mimopražských i ze soukromých sbírek. Uměleckoprůmyslové museum v Praze zapůjčilo solitérní kusy nábytku, realizovaného podle návrhů architektů Pavla Janáka, Josefa Gočára a Vlastislava Hofmana. Jejich architektonickou tvorbu, doplněnou o doklady architektury Josefa Chochola, dokumentuje řada fotografií a dva modely: Gočárova domu U Černé Matky Boží a Chocholova nájemního obytného domu v Neklanově ulici. Tyto exponáty dokládají, že česká kubistická architektura z let před první světovou válkou je zcela unikátní a nemá jinde v Evropě obdoby. Ukázky keramiky, skla a plakátů zapůjčilo Uměleckoprůmyslové museum v Praze. Vystavená keramika vznikla podle návrhů Pavla Janáka, Vlastislava Hofmana a Jaroslava Horejce v továrně Rydl a Thon ve Svijanech - Podolí. Autory plakátů byli Jaroslav Benda, V. H. Brunner a Václav Špála.

Čtvrté poschodí je věnováno krátkodobým výstavám. V době otevření je zde výstava věnovaná kresbě a grafice výše jmenovaných autorů. Zajímavě ji doplňují ukázky afrických plastik, jejichž zjednodušené, lapidárně pojaté formy zaujaly nejen Emila Fillu při návštěvě pařížského Trocadéra v roce 1912, ale i další české výtvarníky. Výstavní kolekci doplňují doklady, fotografie a odkazy na literaturu o českém kubismu.

Instalace v domě U Černé Matky Boží počítá i s výstavním prostorem v pátém poschodí, kde jsou také místnosti určené pro aktivity Lektorského oddělení Národní galerie v Praze. Připraven je bohatý doprovodný program pro školy i individuální zájemce.


Český kubismus 1910 - 1919

Český kubismus se stal jedním z významných hnutí vývoje umění, designu a architektury střední Evropy první poloviny 20. století. Protagonisté českého kubismu narození v osmdesátých letech 19. století byli schopni zužitkovat tvůrčí myšlenky vlastních kulturních východisek, především baroka, spolu s novými inspiracemi evropského, zejména francouzského moderního umění pro osobité pochopení kubismu jako nejkomplexnějšího stylu moderní doby.

Souhrnná výstava díla norského malíře Edvarda Muncha, konaná jako první na světě v Praze roku 1905, poskytla této generaci klíč k odhalení psychické povahy moderní doby. Především pod vlivem Munchova symbolického expresionismu a pod vlivem francouzského malířství 2. poloviny 19. století dospěli mladí pražští malíři k expresivní malbě jako východisku svého úsilí o nové pojetí umění.

Budoucí tvůrci českého kubismu se poprvé představili v Praze roku 1907 výstavou skupiny Osma. V letech 1907 - 1910 se v dílech malířů Emila Filly, Bohumila Kubišty, Antonína Procházky, sochaře Otto Gutfreunda a architektů Pavla Janáka a Josefa Gočára objevila řada motivů o otázek, jejichž převratné řešení jim umožnilo seznámení s díly Pabla Picassa a Georgese Braqua, které začalo v roce 1910. Od tohoto roku se český kubismus formoval jako ústřední tendence moderního umění v českých zemích: v roce 1911 kubističtí umělci založili Skupinu umělců výtvarných a na podzim téhož roku začali vydávat svůj časopis Umělecký měsíčník, počátkem roku 1912 se prezentovali první společnou výstavou. Rámec společného nástupu kubistické generace tvořily vedle vlivu pařížského kubismu také myšlenky středoevropského uměnovědného poznání. Členy Skupiny výtvarných umělců byli vedle spisovatelů Karla Čapka a Františka Langra historici umění V. V. Štech a Antonín Matějček. Teoretické argumenty k orientaci celé generace na kubismus poskytoval především odchovanec vídeňské školy dějin umění Vincenc Kramář, autor prvního uměnovědného díla o kubismu, a v té době nejvýznamnější sběratel kubistického díla Pabla Picassa. V letech 1910 - 1912 byl kubismus rozvíjen jako styl, který v Praze, na rozdíl od Paříže, pronikl do všech výtvarných oborů. Stylový výraz byl založen na vnímání plochy a hrany jako nosných prvků krystalických tvarů, které poskytují výtvarnému projevu schopnosti pochopit a vyjádřit duchovní hodnoty smyslově přístupného světa. Nejdále v tomto smyslu dospěl architekt Pavel Janák, který převáděl myšlenky Aloise Riegla o uměleckém chtění a vidění k realizacím, v nichž se architektonický projekt a uměleckořemeslný objekt stával uměleckým dílem rovnocenným obrazu či soše.

Od roku 1912 se začaly projevovat uvnitř českého kubismu protikladné motivace. Zatímco architekti a designéři pokračovali v úsilí o jednotný styl, vyjadřovaný v tvarosloví hermetického a analytického kubismu, umělci tvůrčího jádra malířského a sochařského kubismu Emil Filla a Otto Gutfreund udržovali krok s dílem Picassovým a Braquovým při hledání nových možností tohoto uměleckého směru. Výsledkem bylo objevování svobodnějšího modelu umělecké tvorby přehodnocujícího dosavadní emotivně expresivní zaměření českého kubismu. Klíčovou roli zde vedle vlastní teoretické činnosti zmíněných umělců hrálo Kramářovo chápání kubismu jako pluralitně založeného přístupu ke skutečnosti adekvátního otázkám časoprostoru v moderní přírodovědě a psychologii i ohlas poetiky simultaneity představ v poezii francouzského básníka Guillauma Apollinaira, kterého v té době pro české prostředí objevovali a překládali bratři Karel a Josef Čapkové. Čeští kubisté se tak po roce 1912 začali podílet na utváření koncepcí avantgardního umění. Rozhodujícími se stala léta první světové války, která poznamenala pobyt Otto Gutfreunda ve Francii, Emila Fillu dovedla do Holandska, Bohumila Kubištu zavlekla na bojiště. Zkušenosti z války urychlily a vyhrotily vztah kubistů k povaze jazyka jejich uměleckého vyjádření a jeho zakotvení ve skutečnosti. Filla v malbách a kolážích věnovaných zátiším nově objevoval předměty každodennosti. Josef Čapek navracel do středu složité problematiky kubismu základní motivy výtvarného tvoření, lidskou postavu, tvar a konstrukci. Gutfreund objevoval v sochařské tvorbě nové možnosti působivosti spojení abstraktní konstrukce a předmětného znaku. Na tomto základě se také nově vyvíjela architektura, a to především v díle Bedřicha Feuersteina, jednoho z mladších vrstevníků kubistické generace.

Užité umění v Muzeu českého kubismu

Pražské umělecké dílny, založené v roce 1912 z iniciativy Josefa Gočára, Pavla Janáka a Josefa Chochola, vycházely z nové koncepce uměleckého průmyslu inspirované Wiener Werkstätte a byly orientovány převážně na výrobu nábytku. Jejich záměr byl formulován v programovém prohlášení: "...nábytek nemá vyhovovati při jakési účelnosti jen dobrému vkusu..., ale má být vážným uměním podstatného obsahu..." Experimentování s tvarem, hledání vnitřní dynamiky a formotvorných sil, zmáhajících hmotu, poukazovalo na omezující rozvrh hranolové artikulace hmoty a z ní odvozených konstrukčních pravidel. Základním prostředkem výrazové dramatizace se stala šikmá plocha a kosý úhel, esenciální element kubistického tvarosloví, rozbíjející tradiční "dvojploché soustavy".

V praxi byl tento cíl realizován prostřednictvím běžného materiálu (dubové dřevo) a nenápadné monochromní úpravy, zdůrazňující ojedinělost tvarového řešení. Vyloučení pravého úhlu jako základního tektonického prvku a ambiciózní tvarování bylo výrobně velmi náročné, navíc potlačovalo funkční hlediska a nábytek byl později často pejorativně označován za "teoretický".

Nábytek, stejně jako sklo a porcelán, byl prezentován na kubistických výstavách společně s malbou, sochařstvím a architekturou. Výstavy Skupiny proměnily dobové výstavnictví jak touto symbiózou, tak i samotnou instalací, vycházející z polygonální krystalické formy. Nové tvarosloví se velmi záhy uplatňuje také v užité grafice, jak dokládá nejen úprava ideové platformy Skupiny - periodika Umělecký měsíčník -, ale i výstavních katalogů, plakátů a dalších tisků, mezi kterými vynikají díla V. H. Brunnera, Jaroslava Bendy, Františka Kysely a Josefa Čapka.

Ojedinělá jednota uměleckého názoru, projevující se v architektuře i v užitém umění a grafice, poukazuje na výjimečnost kubismu v Čechách. V podobné šíři a koncepční ucelenosti se - jako svébytný styl - totiž nikde jinde takto neprojevil.

Vypracovalo Uměleckoprůmyslové museum v Praze

Termín otevření pro veřejnost: 28. listopadu 2003

Expozici připravila Národní galerie v Praze ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze a Národním muzeem pro Státní fond kultury České republiky.

Autoři projektu: Milan Knížák, Tomáš Vlček

Architekt: Stanislav Kolíbal

Kurátor: Tomáš Vlček

Kurátorská spolupráce: Jana Horneková, Milan Hlaveš, Iva Janáková, Josef Kandert, Daniela Karasová, Katarína Müllerová, Olga Uhrová, Lucie Vlčková

Exponáty zapůjčili:
Sbírka moderního a současného umění Národní galerie v Praze, Sbírka grafiky a kresby Národní galerie v Praze, Národní muzeum - Historické muzeum, Knihovna Národního muzea, Národní muzeum - Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Národní technické muzeum - archiv architektury, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Oblastní galerie v Liberci, Galerie Benedikta Rejta v Lounech, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Antikva Nova Kodl s. r. o., Muzeum Velké Meziříčí a soukromí sběratelé.

Doprovodné akce (celkem:-)

Komentáře akce (celkem:-)

Muzeum Nové Strašecí

Keltové na Rakovnicku

Slavnostní otevření nové expozice proběhne 12.12. od 16.00 hodin v Muzeu Nové Strašecí.

Doprovodné akce (celkem:-)

Komentáře akce (celkem:-)

Umění 19. stol. v Čechách

Umění 19. stol. v Čechách

Expozice v Klášteře sv. Jiří, na rozdíl od předcházející ve Veletržním paláci, na svém začátku potvrdí souvislost s českým uměním konce 18. století srovnáním děl N. Grunda s díly F. X. Procházky nebo Ch. Seckla s pracemi L. Kohla, ukončena bude už generací narozenou v rozmezí padesátých a šedesátých let, ukázkami raných prací autorů, např. G. Maxe, B. Knüpfera, E. K. Lišky, M. Pirnera nebo J. Schikanedera.

Doprovodné akce (celkem:-)

Komentáře akce (celkem:-)

Klub Sluníčko pro maminky s dětmi

Každé úterý, klub pro maminky s dětmi od 1-5 let.Cvičení, kreslení, hra, čtení pohádek.

Doprovodné akce (celkem:-)

Komentáře akce (celkem:-)

Sluníčka pro maminky s dětmi ve věku 1,5 – 2,5 roku

V kurzu se snažíme rozvíjet pohybové, hudební a výtvarné dovednosti
říkankami, písničkami, hrou o tělo a s nástroji. Součástí kurzu jsou i rytmické
cvičení a hry. Absolvování kurzu nevyžaduje žádné pěvecké zkušenosti nebo
schopnosti maminek.
DEN: pondělí v 10.00
LEKTORKA: Markéta Zelinková
nebo
DEN: čtvrtek ve 14.00
CENA: 1.630,- Kč

Doprovodné akce (celkem:-)

Komentáře akce (celkem:-)

Smajlíci - pro maminky s dětmi ve věku 2,5 – 5 let

Smajlíci - pro maminky s dětmi ve věku 2,5 –5 let
V kurzu se snažíme rozvíjet pohybové, hudební a výtvarné
dovednosti říkankami, písničkami, hrou o tělo a s nástroji.
Cvičením, zpěvem, výtvarnou tvorbou a pohádkami
se připravujeme do školky. Naučíme se i některá anglická slovíčka.
Součástí kurzu jsou rytmická cvičení a hry.
Zpěv podporuje zdravý vývoj komunikace mezi miminkem a matkou.
DEN: pondělí v 11,00
LEKTORKA: Markéta Zelinková
nebo
DEN: čtvrtek v 16,00

Doprovodné akce (celkem:-)

Komentáře akce (celkem:-)

galerka

ZAVŘENO

- galerie byla definitivně zavřena
- děkujeme za přízeň

Doprovodné akce (celkem:-)      pozvánka

Komentáře akce (celkem:-)

Výtvarná dílna - Graselovy stezky 2010

Dílna je zaměřena na výrobu objektů - soch - do krajiny Graselových stezek na pomezí České republiky a Rakouska v okolí Slavonic. Více v přiložené pozvánce.

Doprovodné akce (celkem:-)

Komentáře akce (celkem:-)

Různí

Z loutkářova pakováku

Výstava představuje část inventáře konkrétního kočovného divadla z jižních Ćech provozovaného v několika generacích. Termínem "pakovák" nazývali kočovní loutkáři vůz, v němž svůj divadelní inventář přepravovali.

Doprovodné akce (celkem:-)

Komentáře akce (celkem:-)

Různí

Od Ústředního loutkového divadla k Minoru

Ústřední loutkové divadlo v Praze zahájilo činnost premiérou v roce 1950. Výstava ukazuje vývoj divadla především v pracích jeho výtvarníků, ale i ve fotografiích a dalších dokumentech.

Doprovodné akce (celkem:-)

Komentáře akce (celkem:-)

Václav Kábrt

Václav Kábrt - portrét výtvarníka

Malíř, grafik, scénograf a loutkář (1930-2005). Od roku 1954 spolupracoval jako scénograf s různými českými i zahraničními loutkovými i činoherními divadly a také s televizí a filmem. V letech 1955-1970 působil jako výtvarník a šéf výpravy v Divadle loutek Ostrava. Od roku 1971 pracoval jako odborný asistent na DAMU v Praze, po získání docentury v roce 1979 se stal na její loutkářské katedře vedoucím oddělení scénografie a byl jím až do roku 1992.

Doprovodné akce (celkem:-)

Komentáře akce (celkem:-)

Různí

Divadélka na hraní

Ukázky malých, menších i drobných loutkových divadélek, jež byla součástí produkce hraček po celé minulé století i těch, se kterými si nejen děti, mohou hrát dnes. Jednoduché papírové vystřihovánky a skládačky, stejně jako divadélka výpravnější. Přes rozmanitost použitých materiálů i konstrukčních řešení, bez ohledu na různou úroveň výtvarného zpracování, jedno mají všechny tyto báječné hračky společné. Byly a nadále budou nejen prostředkem pro pobavení, ale též pomocníkem při rozvoji dětské fantazie a utváření celé řady dalších schopností a dovedností našich nejmenších.

Doprovodné akce (celkem:-)

Komentáře akce (celkem:-)

Různí

Proměny muzea

Od svého vzniku v roce 1972 zaznamenalo muzeum spoustu proměn. Proměn patrných pro návštěvnickou veřejnost na první pohled, ale i proměn veřejnosti skrytých. Jednou z největších proměn je ale nesporně vybudování výtahu pro bezbariérový přístup do muzea. Dosavadní proměny muzea zachycuje tato výstava.

Doprovodné akce (celkem:-)

Komentáře akce (celkem:-)

Expozice Františka Bílka v Chýnově

Mezi Prahou a Chýnovem

Současná expozice nabízí návštěvníkům ojedinělou příležitost prohlédnout si v chýnovském ateliéru soubor soch včetně Bílkovy největší plastiky Úžas (1907), který tu ještě nikdy nebyl vystaven. Sochařská instalace je zde umíštěna po dobu rekonstrukce pražské Bílkovy vily.

Doprovodné akce (celkem:-)

Komentáře akce (celkem:-)